Dva světy, dvě muzea a jeden pohřební kočár

Budoucnost si žádá minulost. Tak znělo heslo, pod kterým bavorské město Parsberg poprvé představilo veřejnosti ucelený komplex výstavních okruhů. Skončila tak třicetiletá rekonstrukce a přestavba hradního muzea.

Město, se kterým má MAS Český les přátelské vztahy a spolupracuje s ním v oblasti vzdělávání i cestovního ruchu, leží mezi Regensburkem a Norimberkem. Nad sedmitisícovým městečkem vyčnívá románský hrad Parsberg. Tisícileté dějiny význačné historické památky dnes dokumentuje hradní muzeum na téměř deseti arové ploše. Výstavu nyní uzavřelo poslední oddělení, které regionální historii doplňuje už od pravěku.

Třicetiletá rekonstrukce - to je jedna lidská generace. Je obdivuhodné, že se přestavbu podařilo dokončit i při změnách politického vedení města. I parsberská radnice čelí tlaku nutných investic jak do sociální oblasti, tak do školství, sportu a dopravní infrastruktury. Přesto se rekonstrukci za miliony eur podařilo současnému starostovi obhájit. Na představení závěrečné expozice, se objevila řada občanů českého původu. Pozvána byla i delegace z Místní akční skupiny Český les, o. s.

Právě takováto partnerství a přátelství měst oživují a zdůrazňují česko-bavorské dějiny.  Dějiny, které leckdy vyzývají k překrucování či zamlčování, leckdy vzbuzují odmítavé odezvy.  Ale společná minulost to je a bude. Pozornost českých návštěvníků se tak patrně zvýší v části s názvem od Bismarka k Hitlerovi, protože zde je, a jak jinak, zachycen pohled i z druhé strany hranic.

Při slavnostním ceremoniálu představení hradního muzea v Parsberku byli vyzdviženi čestní občané města. Mezi nimi se publiku uklonil i Franz Selner, jehož otec hospodařil v malé vesničce na Domažlicku, v Mutěníně. A právě obec Mutěnín na sebe upozornila jako dárce jednoho z nejvýraznějších exponátů Muzea Chodska - pohřebního vozu.

Domažlické Muzeum Chodska tak jako jediné v Plzeňském kraji vystavuje pohřební kočár.Mutěnínští zastupitelé dali přednost darování vzácného kousku domažlickému muzeu před prodejem do soukromých sbírek. Kočár prošel odborným restaurátorským zásahem a u nového exponátu je informace, že se jedná o dar obce Mutěnín. To byly jediné dvě podmínky Mutěnínských, kteří kočár tažený koňmi využívali pro své obřady až do konce šedesátých let.

Tehdy, po smrti kočího, se podle starosty prodali koně a kočár byl umístěn do hasičské zbrojnice. Tam časem zchátral.

Oprava pohřebního povozu vyžaduje řadu odborných řemeslných prací, a Muzeum Chodska ji, až na výjimku, zvládlo ve svých dílnách.  Pracovníci muzea se při renovaci elegantního a bohatě zdobeného pohřebního kočáru, - který mimochodem pochází od proslulé plzeňské firmy Brožík - , vydali až na Moravu. V městečku Čechy pod Kosířem, v tamním muzeu, je restaurátorská dílna specializovaná na kočáry. A právě tam se Domažličtí poučili, jak nejlépe postupovat.

Renovace technické památky trvala skoro rok. Bylo zapotřebí provést nový nátěr, vypískování kovových částí, doplnění chybějících dřevěných křížků po obvodu kabiny i čalounické práce. Sedlář spravil kozlík, jiná firma přichystala nové postranní lampy, sklenáři doplnili chybějící skla. Loni zjara převezli pohřební kočár z Mutěnína do Domažlic, a v únoru ho už po částech stěhovali muzejníci do Chodského hradu, kde ho v prvním patře nainstalovali. A nyní se tedy stal jednou z dominant stálé expozice.

Osmaosmdesátiletý pan Selner mezi přáteli vzpomínal i na dobu, kdy s manželkou jezdili do Mutěnína na srazy rodáků.  Hermína Selnerová, rodačka z Brna, svého chotě s úsměvem a nadsázkou doplnila: „Mutěnín, to byl pro něj vždy střed světa. Kampak se to tvoje Brno hrabe za mým Mutěnínem, říkával.“  Syn sedláka, který hospodářství přenechal bratrovi a odešel hledat štěstí za hranice, se stal ředitelem školy v Parsberku a padesát let působil v čestné funkci ředitele centra celoživotního vzdělávání dospělých.

Při našem společném rozhovoru jsem zmínila historii nového exponátu v domažlickém muzeu. A představte si, že ten slavný mutěnínký pohřební povoz prý do vsi zakoupil jeho otec, tehdejší starosta František Selner.

Dva světy, dvě muzea spojil jeden osud.                                 

 Sylva Heidlerová, manažerka MAS Český les, o. s.