Město, se
kterým má MAS Český les přátelské vztahy a spolupracuje s ním v oblasti
vzdělávání i cestovního ruchu, leží mezi Regensburkem a Norimberkem. Nad
sedmitisícovým městečkem vyčnívá románský hrad Parsberg. Tisícileté dějiny význačné
historické památky dnes dokumentuje hradní muzeum na téměř deseti arové ploše.
Výstavu nyní uzavřelo poslední oddělení, které regionální historii doplňuje už
od pravěku.
Třicetiletá rekonstrukce
- to je jedna lidská generace. Je obdivuhodné, že se přestavbu podařilo dokončit
i při změnách politického vedení města. I parsberská radnice čelí tlaku nutných
investic jak do sociální oblasti, tak do školství, sportu a dopravní
infrastruktury. Přesto se rekonstrukci za miliony eur podařilo současnému
starostovi obhájit. Na představení závěrečné expozice, se objevila řada občanů
českého původu. Pozvána byla i delegace z Místní akční skupiny Český les,
o. s.
Právě
takováto partnerství a přátelství měst oživují a zdůrazňují česko-bavorské
dějiny. Dějiny, které leckdy vyzývají
k překrucování či zamlčování, leckdy vzbuzují odmítavé odezvy. Ale společná minulost to je a bude. Pozornost českých návštěvníků se tak patrně zvýší v
části s názvem od Bismarka k Hitlerovi, protože zde je, a jak jinak,
zachycen pohled i z druhé strany hranic.
Při
slavnostním ceremoniálu představení hradního muzea v Parsberku byli vyzdviženi
čestní občané města. Mezi nimi se publiku uklonil i Franz Selner, jehož otec
hospodařil v malé vesničce na Domažlicku, v Mutěníně. A právě obec
Mutěnín na sebe upozornila jako dárce jednoho z nejvýraznějších exponátů
Muzea Chodska - pohřebního vozu.
Domažlické
Muzeum Chodska tak jako jediné v Plzeňském kraji vystavuje pohřební kočár.Mutěnínští
zastupitelé dali přednost darování vzácného kousku domažlickému muzeu před prodejem
do soukromých sbírek. Kočár prošel odborným restaurátorským zásahem a u
nového exponátu je informace, že se jedná o dar obce Mutěnín. To byly jediné
dvě podmínky Mutěnínských, kteří kočár tažený koňmi využívali pro své obřady až
do
konce šedesátých let.
Tehdy,
po smrti kočího, se podle starosty prodali koně a kočár byl umístěn do hasičské
zbrojnice. Tam časem zchátral.
Oprava pohřebního povozu vyžaduje řadu odborných
řemeslných prací, a Muzeum Chodska ji,
až na výjimku, zvládlo ve svých dílnách. Pracovníci muzea se při renovaci
elegantního a bohatě zdobeného pohřebního kočáru, - který mimochodem pochází od
proslulé plzeňské firmy Brožík - , vydali až na Moravu. V městečku Čechy
pod Kosířem, v tamním muzeu, je restaurátorská dílna specializovaná na kočáry.
A právě tam se Domažličtí poučili, jak nejlépe postupovat.
Renovace technické památky trvala skoro rok. Bylo
zapotřebí provést nový nátěr, vypískování kovových částí, doplnění chybějících
dřevěných křížků po obvodu kabiny i čalounické práce. Sedlář spravil kozlík, jiná
firma přichystala nové postranní lampy, sklenáři doplnili chybějící skla. Loni
zjara převezli pohřební kočár z Mutěnína do Domažlic, a v únoru ho už po
částech stěhovali muzejníci do Chodského hradu, kde ho v prvním patře
nainstalovali. A nyní se tedy stal jednou z dominant stálé expozice.
Osmaosmdesátiletý
pan Selner mezi přáteli vzpomínal i na dobu, kdy s manželkou jezdili do
Mutěnína na srazy rodáků. Hermína
Selnerová, rodačka z Brna, svého chotě s úsměvem a nadsázkou
doplnila: „Mutěnín, to byl pro něj vždy střed světa. Kampak se to tvoje Brno
hrabe za mým Mutěnínem, říkával.“ Syn
sedláka, který hospodářství přenechal bratrovi a odešel hledat štěstí za
hranice, se stal ředitelem školy v Parsberku a padesát let působil
v čestné funkci ředitele centra celoživotního vzdělávání dospělých.
Při našem
společném rozhovoru jsem zmínila historii nového exponátu v domažlickém
muzeu. A představte si, že ten slavný mutěnínký pohřební povoz prý do vsi
zakoupil jeho otec, tehdejší starosta František Selner.
Dva světy,
dvě muzea spojil jeden osud.
Sylva
Heidlerová, manažerka MAS Český les, o. s. |